18.10.2008 13:40:59

detroit

Vstup do NHL: 25. září 1926 jako Detroit Cougars, 1930-32 jako Detroit Falcons, od roku 1932 jako Detroit Red Wings
První sezóna: 1926-27
Stadión: Joe Louis Arena, 20.066 diváků
Největší úspěchy: Stanley Cup 1936, 1937, 1943, 1950, 1952, 1954, 1955, 1997, 1998, 2002
Adresa: Joe Louis Arena, 600 Civic Center Drive, Detroit, MI 48226
Oficiální website: www.detroitredwings.com

Na samotnou špičku NHL se detroitská Rudá křídla dostala až od ročníku 1932-33, kdy klub koupil milionář James Norris, který také přejmenoval původní Falcons na Red Wings. Už jedna z prvních sezón 'nového' klubu (1935-36) přinesla úspěch v podobě zisku Poháru, ale i prvního vítězství v dlouhodobé soutěži NHL. Oba úspěchy si detroitští zopakovali i v následující sezóně, pochopitelně s nezměněným kádrem hráčů, z nichž nejznámějšími byli vedle gólmana Normie Smithe Larry Aurie, Ebbie Goodfellow, Mud Bruneteau, Marty Barry, Syd Howe či Scotty Bowman, otec později daleko slavnějšího kouče téhož jména. Koučem a manažerem klubu byl známý Jack Adams, jenž si těmito úspěchy tak naklonil majitele klubu, že ten mu umožnil vybudovat rozsáhlou síť farmářských týmů, díky nimž se později do prvního týmu dostala celá plejáda vynikajících hokejistů.

Než k tomu však došlo, zopakoval si Detroit v sezóně 1937-38 poslední místo v divizi, pozici, kterou obsadil již v ročníku 1934-35. Práce s vyhledáváním nových talentů ovšem začala brzy přinášet své ovoce a už v roce 1943 se Red Wings radovali ze zisku dalšího Stanley Cupu. Skutečně ovládnout NHL se pak klubu podařilo na sklonku čtyřicátých let a hlavně pak v první polovině let padesátých. Nový kouč Tommy Ivan, který v této funkci vystřídal v roce 1947 manažera Adamse, se mohl v té době pyšnit týmem, jakému jen málokdo odolal. Stačí si jen připomenout jména hráčů, kteří zde v období let 1947 - 1957 působili, abychom pochopili kvality týmu. V brance postupně působili Harry Lumley, Terry Sawchuk a Glen Hall. V obraně Jack Stewart, Red Kelly, Bill Quakenbush či Leo Reise a v útoku pak takové 'star' jako byli Marcel Pronovost, Ted Lindsay, Sid Abel, Alex Delvecchio a především pak Gordon Howe.

Kdo v monumentální ledové aréně, která nese jméno slavného boxera Joe Louise, vzhlédne ke stropu, spatří rudý dres s číslem devět. Toto číslo nikdo v mužstvu již nenosí, patřilo totiž jedné z největších hokejových legend NHL. Nikdo z těch, kteří tvořili historii mužstva z města automobilů, si nezaslouží být jmenován na prvním místě jako právě Gordie Howe. Do Detroitu přišel v sedmnácti přímo z tréninkového tábora New York Rangers, odkud jej poslali domů s tím, že z něj nikdy velký hokejista nebude. Howe za Red Wings hrál celé čtvrtstoletí, zažil jejich vzestup i pád a s hokejem se rozloučil v neuvěřitelných dvaapadesáti letech!

Tento tým se celkem osmkrát - z toho sedmkrát za sebou - vyhoupl na nejvyšší příčku celé NHL (1949-55 a 1957) a v letech 1950, 1952, 1954 a 1955 získal i prestižní Stanley Cup. Na posledním pohárovém triumfu se už jako kouč podílel Jimmy Skinner, který byl ale již v roce 1957 nahrazen Sidem Abelem, kapitánem týmu z let 1942-52.

Sid Abel byl také tím, kdo v roce 1963 nahradil odstoupivšího manažera Adamse, který se s hokejem v Detroitu rozloučil po šestatřiceti letech skvělých služeb. Abel se ve své nové funkci uvedl více než dobře a v roce 1964 dovedl tým až do finále poháru, aby si tutéž pozici zopakoval i v sezóně 1965-66, tedy v sezóně, která následovala po již dvanáctém vítězství Red Wings v NHL. Jak triumf v NHL z roku 1965, tak i účast ve finále poháru z roku následujícího byly ovšem na dlouhé roky největší úspěchy klubu. Red Wings totiž jaksi pozapomněli na výchovu mladých hráčů a dá se říci, že jim rozšíření soutěže zasadilo těžkou ránu. Svědčí o tom poslední místo v divizi v ročníku 1967-68 a zejména pak výsledky klubu v dalších letech. V období 1967 - 1983 se klubu pouze dvakrát podařilo postoupit do play off, ale jak v roce 1970, tak i v roce 1978 skončili už ve druhém kole.

Také v Detroitu, podobně jako v Torontu, se poměrně často střídali jak trenéři, tak i hráči, ale k úspěchu to nevedlo. Teprve ve druhé polovině osmdesátých let se začala karta obracet a Red Wings se z poslední příčky v NHL roku 1986 dopracovali až k prvnímu místu v divizi ročníků 1987-88 a 1988-89. Po příchodu Jacquese Demerse do města, které je vedle automobilů známo i jako jedno z amerických měst s největší zločinností, jako by se vrátily staré dobré časy. Dvakrát za sebou se Rudá křídla probojovala do semifinále Stanley Cupu, v obou případech však podlehla pozdějšímu vítězi Edmontonu.

Demers se projevil jako velmi zkušený taktik a člověk, který je schopen z minima vytěžit maximum. Vždyť jediným opravdovým esem Detroitu byl kapitán Steve Yzerman, který je řazen mezi takové hráče, jakými jsou kupříkladu Wayne Gretzky či Mario Lemieux. Demers se ukázal být i nesmlouvavým koučem, co se týče životosprávy. Sedm hráčů klidně potrestal za neúměrnou konzumaci alkoholu. Na milost byli postupně vzati Chabot, Kocur, Probert i Petr Klíma, ten se však posléze ocitl před soudem za řízení automobilu v podnapilém stavu a Detroit ho vyměnil i přes Petrovu nechuť do Edmontonu.

S rudým dresem Detroitu jsou ovšem spjatá i jména některých dalších československých hokejistů. Václav Nedomanský hrál za Detroit Red Wings v letech 1977 až 1982, František Černík a Milan Chalupa pak za Rudá křídla nastupovali v ročníku 1984-85.

V sezóně 1990-91 skončil Detroit v Norrisově divizi na třetím místě, před pozdějším finalistou Minnesotou. S druhým celkem divize poté v play off svedl napínavou bitvu na sedm zápasů, odešel však nakonec poražen 3:4. Skutečný zlom ve výkonech Red Wings přinesl až příchod kouče Scottyho Bowmana v roce 1993. Jeden z nejlepších koučů ligové historie složil vynikající mužstvo, které se stalo lídrem soutěže a po více než čtyřiceti letech vybojovalo pro Detroit další Stanley Cup. A to ne jeden, ale dokonce rovnou dva za sebou.

První pokus v roce 1995 sice skončil finálovou porážkou s New Jersey Devils, ale tým, ve kterém hráli prim ruští hokejisté (Fjodorov, Larionov, Fetisov, Vjačeslav Kozlov, Konstantinov) se po dvou letech ve finále s Philadelphii dočkal splnění snu svého i celého Detroitu. Po dvaačtyřiceti letech vybojoval nejcennější trofej, kterou v roce 1998 (ve finále s Washingtonem) dokázal obhájit. Kapitán a vítěz Conn Smythe Trophy 98 Steve Yzerman tak mohl dvakrát po sobě držet nad hlavou slavný Stanley Cup. Okřídlené kolo Detroitu se tedy v sezónách 1996-97 a 1997-98 roztočilo opravdu naplno.

I v ročníku 1998-99 patřil Detroit k jedněm z horkých favoritů a po březnových přestupech volných hráčů vypadala síla Rudých křídel skutečně impozantně. Jenže hattrick se nekonal, protože Red Wings ve druhém kole play off nestačili na Colorado, ačkoliv vedli v sérii již 2:0 na zápasy. Naprosto stejný osud čekal na Rudá křídla i o rok později, když je i tentokrát ve druhém kole zastavily mimořádně silné Laviny z Denveru.

Trošku nepochopitelně nepoučení Red Wings si pohár hořkosti vypili do třetice v ročníku 2000-01. Ano, základní část Detroitu vyšla a tým z města motorů měl druhý nejvyšší bodový zisk v celé lize, v play off to ale dopadlo katastrofálně. Mužstvo plné přesluhujících veteránů (Chelios, Murphy, Larionov, Duchesne, Verbeek) nepřežilo ani první kolo, protože Los Angeles Kings dokázali čtyřmi výhrami v řadě otočit sérii ze stavu 0:2 ve svůj prospěch. A nebylo to jenom tím, že se zranili lídři týmu Yzerman a Shanahan.

I v sezóně 2001-02 vsadila Rudá křídla na zkušenost a očekávaná generační výměna se opět nekonala. Místo toho přišli další veteráni Dominik Hašek, Luc Robitaille, Fredrik Olausson a Brett Hull. Z vysokého věkového průměru si však nikdo nic nedělal. Detroitští 'staříci' hýřili sebevědomím a dobrou náladou po celý rok. Klub měl sice nejvyšší mzdový rozpočet v NHL (64,4 mil. dolarů), ale investované peníze se mu bohatě vrátily. Už na konci října se jejich hokejisté usadili na čele ligového pelotonu a vydrželi tam až do úplného závěru. Posedmé za devět let získali v základní části přes 100 bodů (116).

Cestu za plánovaným Stanley Cupem nastoupili sice poněkud rozpačitě, ale nakonec si s nabuzeným Vancouverem poradili stejně jako s favorizovaným St. Louis nebo obhájcem trofeje z Denveru. Ani do finále nevykročili hráči Red Wings tou správnou nohou. Postupně však uplatnili všechny své přednosti a v pětizápasové sérii porazili Carolinu Hurricanes. Historický počet pohárových vítězství tak zaokrouhlili na kulatých deset. Pro trenéra Scottyho Bowmana to byl už devátý triumf, čímž o jedno vítězství překonal letitý rekord svého učitele Toe Blakea. Mezi oslavence se zapsal i Dominik Hašek, který ve vyřazovacích zápasech udržel šestkrát čisté konto a tuto metu také hned tak někdo nepřekoná. Vynikající výkony obránce Nicklase Lidströma byly oceněny Conn Smythe Trophy.

18.10.2008 13:39:24

pittsburg

Pittsburgh Penguins Atlanta ThrashersCarolina HurricanesFlorida PanthersTampa Bay LightningWashington CapitalsBoston BruinsBuffalo SabresMontreal CanadiensOttawa SenatorsToronto Maple LeafsAnaheim DucksCalgary FlamesChicago BlackhawksColorado AvalancheColumbus Blue JacketsDallas StarsDetroit Red WingsEdmonton OilersLos Angeles KingsMinnesota WildNashville PredatorsPhoenix CoyotesSan Jose SharksSt. Louis BluesVancouver CanucksNew Jersey DevilsNew York IslandersNew York RangersPhiladelphia FlyersPittsburgh Penguins

--------------------------------------------------------------------------------

Vstup do NHL: 5. června 1967
První sezóna: 1967-68
Stadión: Mellon Arena, 16.940 diváků
Největší úspěchy: Stanley Cup 1991, 1992
Adresa: Mellon Arena, 66 Mario Lemieux Place, Pittsburgh, PA 15219
Oficiální website: www.pittsburghpenguins.com

Pittsburgh Penguins vstoupili do NHL v sezóně 1967-68 jako jeden ze šesti nově příjímaných klubů. Pittsburgh dlouho nepatřil k místům, která by přitahovala oči nedočkavě bloudící po hokejové mapě. Velké hokejové hvězdy se Pittsburghu spíše vyhýbaly a ani ti, kteří měli peníze, neměli velký zájem investovat do ledního hokeje. A to i přesto, že již před více jak šedesáti lety se zde hokej hrál a mužstvo s názvem Pirates reprezentovalo tehdy třetí americký tým NHL.

V sezóně 1969-70 se Penguins dostali až do semifinále Stanleyova poháru. Byla to sezóna, ve které vynikl střední útočník Michel Briere se 44 body. Po skončení ligové sezóny však Briere zahynul při automobilové nehodě a trvalo dost dlouho, než se černý mrak nad mužstvem rozplynul. V následujících letech se stali Penguins hrozbou pro ostatní týmy především díky útočnému pojetí hry, které v té době uplatňoval útok ve složení Syl Apps ml., Jean Pronovost a Lowell MacDonald. Tato řada jako druhá nejlepší v NHL nastřílela v ročníku 1973-74 soupeřům celkem 107 gólů. Dalšími výbornými hráči byli brankář Denis Herron, obránce Randy Carlyle a útočníci Pierre Larouche a Rick Kehoe, který (dokud se neobjevil Lemieux) držel klubový rekord s 55 góly nastřílenými v sezóně 1980-81.

Novodobá historie Pittsburghu Penguins začala 9. června 1984, kdy si klub vybral Maria Lemieuxe jako hráče číslo jedna v draftu NHL. Mario Lemieux, který byl již v té době pasován na nástupce Waynea Gretzkyho, začal tyto prognózy velmi záhy naplňovat. Ve svém úsilí ale zůstával příliš osamocen, takže se týmu stále nedařilo odpoutat ode dna Patrickovy divize, v té době nejvyrovnanější v NHL. Mario se v první sezóně stal nejlepším nováčkem soutěže a jeho přítomnost na ledě znamenala o 35 bodů více. O rok později již o čtyřicet bodů. Hokej v Pittsburghu, který nedlouho před Lemieuxovým příchodem uvažoval o azylu někde u sousedů, prožil nebývalou renesanci. Hvězda formátu Lemieuxe začala táhnout, a když pomyslně posadil Mario na svoji hlavu korunu nejlepšího hráče NHL, kterou nosil Wayne Gretzky, Penguins zatroubili k útoku.

K prvnímu zlepšení došlo v sezóně 1988-89, kdy se pittsburským podařilo vyšplhat na druhou příčku své divize, což jim v součtu celé NHL vyneslo šesté místo, kterým si zopakovali své nejlepší ligové umístění ze sezóny 1974-75 (tehdy obsadili třetí místo v Norrisově divizi). Ve Stanley Cupu 1989 však postoupili jen do čtvrtfinále, což byl ale přece jen velký úspěch po šestileté absenci. Nový generální manažer klubu - Tony Esposito - mohl být s výsledky své práce spokojen. Jako bývalý brankář velmi dobře věděl, že od tohoto postu se odvíjí hra celého týmu, a proto při rozsáhlých nákupech hledal především kvalitního gólmana. A toho našel v Tomu Barrassovi. Do sezóny 1989-90 vstupovali Penguins s opravdu silným týmem. Kapitánem byl Lemieux, v obraně hráli prim Paul Coffey a Zarley Zalapski, v útoku John Cullen, Rob Brown, Kevin Stevens, Mark Recchi a Phil Bourque. Zranění Maria Lemieuxe, na němž ležela hlavní tíha odpovědnosti, a jeho jedenadvacetizápasová absence však vrátily klub na dno ligové tabulky. V divizi Penguins skončili na pátém místě a v celé NHL obsadili až sedmnáctou pozici.

Před nastávající sezónou 1990-91 proto došlo pochopitelně k výměně 'kormidelníků'. Tonyho Esposita nahradil na postu manažera Craig Patrick, který doplnil tým o veterána Bryana Trottiera a talentovaného Jaromíra Jágra. V hráčské výměně s Hartfordem získal středního útočníka Rona Francise, stejně dobrého v útočné i obranné hře. Obranu vyztužil Larry Murphy , který měl čistit prostor v brankovišti pro gólmana Barrassa. Na místo kouče byl angažován Bob Johnson, devětapadesátiletý muž, který přivedl v roce 1986 tým Calgary Flames do finále Stanley Cupu.

S takto posíleným kádrem se chtěl Johnson pokusit poprvé zvítězit v divizi. Zranění zad Maria Lemieuxe se však ukázalo natolik vážné, že vůbec nemohl nastoupit. To byla nečekaná ztráta, která zapříčinila, že se tým opět potácel na dně tabulky. Když už to vypadalo, že Pittsburgh ani tentokrát nepostoupí do play off, vrátil se Lemieux na led, aby i přes své bolesti pomohl týmu k postupu. Ačkoli nastoupil jen v šestadvaceti zápasech, nasbíral skvělých 45 bodů, ale hlavně vlil do svalů svých spoluhráčů tolik nových sil, že se zrodil historický úspěch Penguins. S náskokem tří bodů před New York Rangers vyhráli Patrickovu divizi a na cestě do finále Poháru postupně vyřadili New Jersey Devils 4:3 na zápasy, Washington Capitals 4:1 a Boston Bruins 4:2, i když v této sérii už prohrávali 0:2. Ve finále proti Minnesotě nenechali nikoho na pochybách a zvítězili 4:2 na zápasy, přičemž v posledním utkání deklasovali Severní hvězdy 8:0. Hlavní podíl na zisku Stanley Cupu měla bezesporu vedle nejlepšího hráče závěrečných kol play off Maria Lemieuxe trojice Recchi, Coffey, Francis, která soupeřům nastřílela 85 branek v základní části ligové soutěže. Sám Recchi se čtyřiceti brankami se stal čtvrtým nejlepším střelcem NHL.

Od jubilejního 75. ročníku NHL si Tučňáci slibovali mnohé, ale už v úvodu sezóny je postihla rána nejtragičtější. Jejich kouč a miláček celé hokejové Ameriky - Bob Johnson - zemřel. Naštěstí našel Pittsburgh náhradu v muži ještě povolanějším. Po čtyřech letech se z 'důchodu' vrátil Scotty Bowman, nejúspěšnější trenér historie NHL. V Pittsburghu však měli i problémy existenčního rázu. Jejich majitel nechtěl stále jen doplácet na nákladnou činnost úspěšného týmu a jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se Pittsburgh s NHL rozloučí. Naštěstí se našel nový majitel - bývalý šéf WHA Howard Baldwin - a hráči se mu odvděčili tím nejkrásnějším způsobem, obhajobou Stanley Cupu. Ve finále porazili Chicago Blackhawks 4:0 na zápasy. V následující sezóně dokonce poprvé v historii zvítězili v základní části NHL, ale pokus o hattrick ve Stanley Cupu nevyšel. Ve čtvrtfinále play off 1993 překvapivě podlehli New Yorku Islanders v prodloužení sedmého zápasu. Rozhodující branku Islanders vstřelil David Volek.

Po zranění páteře a po svém vítězném boji proti Hodgkinově nemoci se Mario Lemiuexe v sezóně 1993-94 vrátil na led a stihl ještě první kolo play off, kde však byli Penguins vyřazeni Washingtonem Capitals. Nemoc a únava poté donutila Maria vynechat sezónu 1994-95, ve které cesta za Stanley Cupem skončila pro Penguins ve druhém kole na New Jersey Devils.

V sezóně 1995-96 pak opět udivovala Lemieuxova úžasná technika a báječná spolupráce s Jaromírem Jágrem, která znamenala více než jednu třetinu branek nastřílených celým týmem. Stejně plodný v útoku byl i Ron Francis. Stal se třetím Tučňákem, který překročil hranici 100 bodů v sezóně. Generální manažer Patrick sestavu Penguins střídavě posiloval mladými talenty. Patřil k nim obránce Sergej Zubov a střední útočník Petr Nedvěd. Oba tyto hráče Patrick získal od New York Rangers výměnou za Luca Robitaillea a Ulfa Samuelssona. V play off ovšem pouť Tučňáků skončila velmi nečekaně ve třetím kole na Floridě Panthers.

Následující ročník 1996-97 skončil pro Penguins dokonce již v prvním kole vyřazovacích bojů, kde ztroskotali na ambiciózním týmu Philadelphia Flyers. Tato série byla také posledním vystoupením Lemieuxe na ledě NHL, neboť Mario uskutečnil svůj avizovaný konec hráčské kariéry.

Další tři sezóny se v Pittsburghu stal králem místo slavného Maria český útočník Jaromír Jágr. Ten třikrát za sebou získal Art Ross Trophy a jednou i Hartovu trofej, nejcennější individuální ocenění v NHL. To vše za situace, kdy se klub ocitl v roce 1999 v platební neschopnosti a velké tahanice kolem nového vlastníka nebyly pro mužstvo určitě příliš povzbuzující. Tučňáci i přesto dokázali pokaždé vybojovat play off a dvakrát dojít do druhého kola. Velmi důležité bylo pro Pens ale především to, že v ročníku 1999-2000 zakoupil klub Mario Lemieux, čímž se podařilo odvrátit již již hrozící finační krach.

A slavný 'Super Mario' nezůstal pouze u toho, že se stal majitelem Penguins. V půlce sezóny 2000-01 se naprosto nečekaně rozhodl k návratu k aktivní hráčské kariéře, což byla bezesporu největší událost celého ročníku NHL. Na výkony Pittsburghu, vedeného českým koučem Ivanem Hlinkou, měl Lemieuxův comeback přímo elektrizující účinek. Jágr počtvrté za sebou vybojoval Art Ross Trophy a Pens v play off dokráčeli až do finále Východní konference.

Přesto měli v Pittsburghu k naprosté spokojenosti daleko. Po sezóně musel být z finančních důvodů do Washingtonu vytrejdován kapitán Jaromír Jágr a prudký nárůst platů klíčových opor mužstva (Straka, Kovaljov, Lang) představoval pro další budoucnost nepříliš majetného klubu poměrně velké nebezpečí.

Jágrovým přestupem se sice klubové pokladnici značně ulevilo, ale na druhou stranu pro mužstvo samotné to byla více než citelná ztráta. Penguins vstoupili do sezóny 2001-02 čtyřmi porážkami, což odnesl český trenér Ivan Hlinka. Novým koučem byl jmenován Rick Kehoe, který se musel často spokojit jen s torzem mužstva. Postupně se zranili Straka, Lemieux, Kovajlov a zdravotní obtíže provázely i Roberta Langa. Výsledkem byla katastrofa. Poprvé od roku 1990 se Penguins neprobojovali do play off. Jediné, co se mohlo v Pittsburghu slavit, bylo uvedení generálního manažera Craiga Patricka do Hokejové síně slávy.

18.10.2008 13:33:52

teams

Východní konference


Jihovýchodní divize

Atlanta Thrashers Carolina Hurricanes Florida Panthers Tampa Bay Lightning Washington Capitals






dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V


Severovýchodní divize

Boston Bruins Buffalo Sabres Montreal Canadiens Ottawa Senators Toronto Maple Leafs






dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V


Atlantická divize

New Jersey Devils New York Islanders New York Rangers Philadelphia Flyers Pittsburgh Penguins






dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V


Západní konference


Centrální divize

Chicago Blackhawks Columbus Blue Jackets Detroit Red Wings Nashville Predators St. Louis Blues






dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V


Severozápadní divize

Calgary Flames Colorado Avalanche Edmonton Oilers Minnesota Wild Vancouver Canucks






dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V


Pacifická divize

Anaheim Ducks Dallas Stars Los Angeles Kings Phoenix Coyotes San Jose Sharks






dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V dresy
D - V




Vysvětlivka: D - domácí, V - venku

Mapka rozmístění klubů


--------------------------------------------------------------------------------

18.10.2008 13:12:12

výsledky

Výsledky 17. říjen 2008

--------------------------------------------------------------------------------

Konečný výsledek (sn)
New York Rangers 1
Toronto Maple Leafs 0
Komentář a statistiky

Konečný výsledek
Columbus Blue Jackets 5
Nashville Predators 3
Komentář a statistiky

Konečný výsledek
Ottawa Senators 6
Phoenix Coyotes 3
Komentář a statistiky

Konečný výsledek
Buffalo Sabres 5
Vancouver Canucks 2
Komentář a statistiky

Konečný výsledek
Calgary Flames 3
Edmonton Oilers 4
Komentář a statistiky

Konečný výsledek
Anaheim Ducks 4
San Jose Sharks 0
Komentář a statistiky

Konečný výsledek (pp)
Los Angeles Kings 4
Carolina Hurricanes 3
Komentář a statistiky

18.10.2008 13:09:59

Tučňáci promrhali s Washingtonem tříbrankový náskok

(více)

18.10.2008 13:07:19

Šavlový tanec v podání českého souboru

(více)

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se